Určitě se každý setkal s představiteli Svědků Jehovových. Jejich evangelijní snahy jsou všeobecně známé. Jsou lidé, kteří Svědky Jehovovy považují za křesťanskou církev. Má své zvláštnosti a specifika jako třeba, že neuctívají státní atributy (vlajku, hymnu), dále neslaví Vánoce a ani narozeniny a v neposlední řadě odmítají transfúzi krve. Mají také svůj specifický společenský řád. V principu však společnosti neškodí a je pravda, že v dobách druhé světové války mnoho stoupenců této církve bylo posíláno do koncentračních táborů, což je skutečnost, o které se mnoho neví. Ti méně smířliví tuto náboženskou skupinu považují za sektu, i když se jedná o státem oficiálně uznanou církev.
Ať je naše hodnocení jakékoli, pravdou zůstává, že jejich životní styl je zcela odlišný a jen obtížně slučitelný s tím většinovým. Velmi působivě toto téma zpracovává film Oddělené světy, který se zakládá na skutečném příběhu.
Mladá dívka Sára a její rodina patří ke Svědkům Jehovovým a dělají to, co se od nich očekává. Chodí do domácností lidí a kážou o Soudném dni. Sára dokonce chce ukončit středoškolské studium, aby mohla být v církvi více aktivní, a její rozhodnutí je kvitováno s nadšením, protože jaký význam má světské vzdělání. Dívka se ovšem zamiluje do mladého muže Teise a tím začíná její soukromé drama. Její přítel nepatří k církvi a tak jsou nuceni se scházet tajně. Sára se nakonec musí rozhodnout mezi vírou a láskou. Protože zůstat s mužem, kterého miluje, znamená, ztratit svou rodinu, protože odpadlíka provází zavržení nejen církví, ale také nejbližšími rodinnými příslušníky. Dilema je velmi bolestné a není v silách mladé dívky, která předčasně dospívá v ženu, smířit tyto dva naprosto odlišné světy i navzdory tomu, že nechceme soudit.
Film je poměrně civilní, jedná se o zdánlivě nenápadné drama, ale o to působivější a uvěřitelnější s velmi silným vyzněním.
